Úvodní stránka

Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

( Mk 13,24-32)

Kristus se nás v průběhu liturgického roku ve všech úsecích evangelia snaží vést k živému a opravdovému vztahu k Bohu. Ke vztahu, který není založen na pouhých naučených teoriích a pravdách či periodicky vykonávaných rituálech. Protože na konci každé liturgické doby si připomínáme, že Ten, který tu byl a není, se jednoho dne opět vrátí. A bude vidět s takovou silou a mocí, že je třeba se na to připravit. Jinak nebudeme schopni mu pohledět do tváře a s láskou říct – můj Pán a můj Bůh.

Kristova slova o konci světa jsou zaznamenána především v Matoušově evangeliu, ve 24. kapitole. Doporučuji tuto část si přečíst a rozjímat o ní. Pravda o Ježíšově návratu není něčím, čemu bychom se měli vyhýbat jen proto, že byla, je a bude součástí poselství nejrůznějších fanatiků. Tak jako si Hospodin přišel pro svůj lid do Egypta, aby jej vyvedl do zaslíbené země, tak se jednoho dne vrátí pro nás, aby všechen vykoupený lid uvedl do nové země, nového Jeruzaléma, jak o tom hovoří sv. Jan ve svém Zjevení na konci Bible.

Někteří se domnívají, že tou novou zemí a nebem bude tento svět, který si přetvoříme a zdokonalíme. Až lidé na celém světě přijmou Boha a budou žít podle jeho přikázání, budeme v míru budovat rajskou zahradu tak, jak bylo už od počátku Božím přáním. Text dnešního evangelia však zdůrazňuje, že měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat a hvězdný svět se zachvěje. Je to vyjádření skutečnosti, že náš svět, který známe, tento Kristův návrat nepřežijí. Sv. Petr říká v jednom ze svých listů, že nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. A dodává – jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne. Vždyť podle slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.

Náš svět a církev nečeká obnova našimi vlastními silami či nějakým přerodem k duchovnějšímu vnímání reality, změnou v myšlení lidí, ale tento svět zanikne a Bůh pro vykoupené stvoří nový. Tak je psáno. A protože to bude událost, která bude zcela nevratná a zasáhne každého člověka, měli bychom tomu, který ji provede, tedy Bohu, dát celé své srdce i celou svou duši. Z lásky, ne ze strachu. Z dychtivosti po novém světě, kde budou vykoupení již navždy hledět na jeho tvář.

V závěru textu Kristus dává jedno důležité povzbuzení. Svět nezanikne lidskou rukou, i kdyby se to už zdálo blízko. Můžeme žít pokojně a s důvěrou, ať už se ve světě děje cokoli, protože bude udržován při životě až do doby návratu Krista. Jen je třeba mít na paměti, že i podle znamení, která Kristus své církvi zanechal, lze věřit, že ten čas, okamžik dlouho očekávaného setkání, je blízko. I když kolem nás bude všechno padat a hroutit se, i když budeme přicházet o svobodu či majetky, čeká nás již brzy odměna v nebesích. Nevyměňme ji za pomíjivá pozlátka, která nám ďábel skrze svět, který pomine, nabízí.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal .