Úvodní stránka

Divná to svatba, o které mluví Ježíš v dnešním podobenství. Přiznejme se, že jsme trochu šokováni, když posloucháme o králi, jak posílá své vojska, aby zahubili ty, kteří odmítli pozvání, potom na rozcestích sebere kohokoliv a nakonec tvrdě vyhazuje nějakého ubožáka, jenž nemá svatební šaty. Co je to tedy za svatbu, která se v podobenství tolik skloňuje, přičemž o nevěstě nepadne ani slovo?! Když se hlouběji zamyslíme nad prvním čtením („Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody..., sejme závoj, který halil všechny lidi…“; viz Iz 25,6-10a), anebo vůbec, když se pozorněji podíváme na celý Starý zákon, pochopíme… Nevěstou je vyvolený národ, který bohužel velmi často běhá za jinými „milenci“, a dějiny spásy nejsou ničím jiným než vytrvalým, shovívavým a nadmíru laskavým opakovaným pozváním z Boží strany. A v Kristu chce Bůh definitivně oslavit svou svatbu s celým lidstvem. Nemůže se tedy obejít bez pozvaných, oni sami jsou totiž Nevěstou.
Když tedy sám král tolik touží po této svatbě, jak to, že tak krutě zachází s těmi, kteří o tento sňatek nejeví zájem? Postup krále není krutý, kruté je rozhodnutí těch, kteří jeho pozvání odmítají. To ne král je připravuje o život – oni sami se o život připravují. Odmítnutí společenství s tím, který je Život sám, přímo z postaty věci nemá za následek nic jiného než smrt.
No, a když král tak hodně touží po této svatbě, že on sám zve kohokoliv, proč přitom vyhazuje chudáka, který se patřičně neoblékl? Odpověď může dát sv. Pavel: „… vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista“ (Gal 3,27). Opět, ze samé podstaty věci, není možné přijmout pozvání Trojjediného Boha k účasti na jeho životě (tj. na svatbě) a neobléci si Krista, tj. nepřijmout jeho způsob života. Kdo si „neoblékl Krista“, se sice může dostavit na svatbu, svým postojem však vlastně vyjadřuje, že nejeví o ni zájem. Chce se možná jen nacpat na hostině, ale nemá podíl na uzavření manželství. Spíš než král je tedy krutý ten, kdo tak drze a podle šlape po pozvání na svatbu, jež je zároveň „požádáním o ruku“.