Římskokatolická farnost Nová Hradečná

Úvodní stránka

Vítejte na stránkách římskokatolické farnosti Nová Hradečná!

Církev, kterou založil Ježíš Kristus je společenstvím Božího lidu, který putuje do Božího království, kde máme pravý domov. Každá farnost je část Božího lidu kolem farního kostela. Na těchto stránkách můžete nahlédnout do života farního společenství farnosti Nová Hradečná. Do farnosti patří lidé obcí Nová Hradečná (historicky Hradečná a Hradec), Troubelice, Troubelice Lazce, Lipinka a Pískov. Naše farnost se datuje od roku 1350, kostel v Hradečné již od roku 1250. Naše farnost patří do arcidiecéze olomoucké a děkanátu Šternberk.

2. neděle v mezidobí (C)

Evangelium on-life

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“… [Zobrazit celý text]

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování (předepsanému) u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl (služebníkům): „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa, ale zdrželi se tam jen několik dní.

(Jan 2,1-12)

Dnešní evangelium má mnoho vrstev a možných aplikací. Jednou z nich, dle tradičního výkladu, je, že Panna Maria je naším přímluvcem u Krista. Je tou, která dobře zná naše potřeby a čeho se nám nedostává, a tak za nás prosí a vede nás k poslušnosti vůči jejímu Synu.

Vyjdeme-li z textu, je nám zde Panna Maria spíše příkladem, jak jednat, když v našich životech a životě církve dojde „víno.“ V sakristiích bývá vína dostatek a kněží se jistě starají o to, aby nedošlo. Zde má víno ale jiný smysl. Sám Ježíš v textu říká, co jím je. Víno vztahuje na sebe a svou oběť na kříži, až nadejde jeho hodina.

Ale jak by nám mohlo v našem životě a v církvi dojít víno – Kristova oběť? Vždyť je přítomna při každém slavení mše svaté. Ano, to je pravda. Ale copak jsme už tolikrát neslyšeli, že účinek této oběti v nás je zcela závislý na dispozici příjemce? Oběť Kristova se zpřítomňuje, ale nemusí dorazit do mého srdce, nemusí v mém životě způsobit onu změnu, ke které má docházet. A to se může stát tehdy, když svou pozornost budeme upínat k čemukoli byť zbožnému, ale jinému než ke Kristu samému a touze žít v souladu s ním. A to může být skutečný problém. Jako jednotlivci i jako církev pak nemáme nic, čím uhasit žízeň lidí kolem nás.

Snadno se může stát, že léta chodíme na bohoslužby, nebo je snad i vysluhujeme, ale nic to s námi nedělá. Pijeme a nabízíme pouze „víno“ nauky, dogmat, knih a článků o víře, ale s „vínem“ vzkříšeného Krista jsme se ještě nesetkali a nemohli ho ani nabídnout druhým.

Dobře. Chybí nám víno. Ale co s tím? Rada je jednoduchá. Udělat vše, co nám řekne. A co že to je? Naplnit džbány vodou až po okraj a zanést je lidem, kteří žízní. Je-li Kristovým dobrým „vínem“ jeho oběť za každého z nás, pak vodou, kterou máme lidem přinést, je mnohdy sobectvím zatížený pokus obětovat se pro druhé. A pokud touto vodou, tedy naší snahou vydat se druhým naplníme po okraj naše džbány – nás samé, farní společenství, pak tuto snahu Kristus promění takovým způsobem, že lidé poznají, že jde o něco, s čím se dosud nesetkali. Že jde o víno, které ještě nepili.

Má-li být naše svědectví o Kristu účinné, musíme každý sám i jako církev následovat Krista na jeho cestě kříže. Jinak nebudeme nic víc než spolek podivínů, kterým nikdo nerozumí a nikdo o ně nestojí.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal .

Zdroj: http://www.paulinky.cz


Farnost Libina:
libina.farnost.cz

Farnost Oskava:
oskava.farnost.cz


Charita Šternberk:
sternberk.caritas.cz